Podrobný popis štol

Štola Augustin (1606 – 1657, 1692)

Místo ústí štoly není známe, pravděpodobně se však nachází na svahu Anenského kopce poblíž mostu přes Žebrácký potok. Také průběh štoly není zcela jasný, neboť se dochoval pouze náčrt z roku 1683. Od kopce se táhla ke mlýnu, kde se stáčí na SZ a zde se také zachoval první světlík. Štola se vyhýbala starým dobývkám. Právě zde bylo získáno pravé zlato v roce 1647. Podle evidence nepřesahuje celková délka štoly 1074 m. Dnes zde nacházíme rokli délky 450 m. Výška rokle v jižní části je 10 m a dobývání prokazuje několik propadlin o průměru 4 m a hloubce 3 m. Rybníček, který se zde nachází přesně odpovídá starým propadlinám, již tehdy zatopených vodou.

Štola Marie Pomocné (1747?, 1761 – 1772)

Ústí štoly se nachází u Žebráckého potoka. Průběh štoly je vyznačen na mapách z r. 1762. Štola byla vyzmáhána ke starým dobývkám. Velká žíla byla zastižena u jámy č. 4, asi 200 m od ústí štoly. Dnes jsou ve Velké žíle patrné dvě období dobývání. Severovýchodní část byla dobyta v délce 90 m a v šířce od 25 do 8 m do hloubky cca 8 m. Další období bylo v 16. století, kdy byly založeny jámy zčásti již na vydobyté úrovni. Práce mohli proniknout až do hloubky větší než 40 m.

Barbora (Suchá Rudná)

Kutací práce zde proběhly v letech 1762 až 1774, část děl byla obnovena v r. 1832, 1861a také v roce 1893. Ze štoly Barbora zůstala jen halda, jejíž rozměry odpovídají délce štoly. Nad haldou nejsou ani propadliny, vše bylo, včetně potůčku vytékajícího z ústí štoly, zničeno při hospodářsko-technické úpravě půdy. Byla založena v roce 1765 a postupovala velmi rychle, neboť se již koncem roku 1765 mluví o dědičné a příčné štole. Za dědičnou se považovala úvodní část v délce asi 50 m – převaha křemene, v němž se objevoval kyz. Štola dosáhla délky 216 m. Podle mapy můžeme říci, že často narážela na staré dobývky. 1772 byla ve štole objevena žíla s galenitem a kyzem. Na zalto se narazilo v roce 1890, kdy štola dosahoval délky 330 m. Západně od štoly Barbora se nachází šachtice obnovená v roce 1956.

Zlatý Jelen (Andělská Hora)

Nejdelší žilný tah délky 3,5 km, začínající ve Staré Vodě štolou Lazar. Pozůstatky leží na jihozápadním úbočí Anenského vrchu. Zachovalé zbytky začínají 300 m od Žebráckého potoka a můžeme je sledovat až do vzdálenosti 700 m, do blízkosti staré poštovské silnice. Do tohoto úseku můžeme pravděpodobně klást nálezné jámy a štoly Anna, Jáchym a štolu Terezii. Nalézalo se zde převážně olovo a v jámě Jáchym se objevila olověná ruda. Ve štole Zlatý jelen byly nálezy zlata a stříbra. Práce většího rozsahu se zde realizovali v letech 1895 až 1900. Práce byla otevřena ještě v letech 1954.

Jáma Sedmi bratří

Byla založena 1897 na žíle mocnosti 5 cm s obsahem zlata. Ve 21 m začal přítok vody, ale protože se zde nacházela zlatonosná žíla, byl ražen překop délky 33 m. Žíly byly sledovány hloubením, protože pokračovaly, byla jáma vyhloubena do 28, 9 m a založena vodní jímka. Také byly zastižena dvě slabé žíly kyzů mocnosti 6 – 10 cm. Práce musela být zastavena pro silný přítok vody.

Hedvika (Andělská Hora)

V literatuře se uvádí jako Hláska a Vysoká. Tvoří nejjižnější část rudního okrsku známého v délce 2,5 km a šířce 1,2 km. O dolování před 18. stoletím nemáme zpráv, i když se zde bezpochyby těžilo. Dobývalo se zde převážně zlato. V r. 1897 byl odebrán vzorek z jámy Hedvika, který měl váhu 160 kg a obsah Au byl 36,9 g/t a 7 g/t Ag. Teprve v roce 1901 započaly vlastní práce. Na povrchu byla zastižena žíla celistvého bílého křemene mocnosti 2 až 3 m zlata. V hloubce 8 m se výskyt zlata zvyšoval (od 30 do 80 g/t a kusy s viditelným zlatem nebyly vzácností. V hloubce 14 m byla žíla stejná jako na povrchu (6 až 10g/t). S ražením štoly Hedvika se započalo před r. 1893, byla založena pro odvodnění jámy Hedvika. V roce 1901 bylo vyraženo 112 m a o rok později se uvádí délka 460 m. Štola nedosáhla žíly Hedvika, zbývalo asi 30 m.

Štola Andreas

Byla založena na podkladě kutací šachtice ve staré propadlině. Úvodní část štoly v délce 25 m vede zářezem kose k průběhu žíly, takže ji zastihla až ve vzdálenosti 45 m od jámy Hedvika. V roce 1900 bylo vyraženo 90 m a zjištěny velmi bohaté žíly zlatonosného křemene. Ve druhé půlce roku se vyrazilo jen 18 m a práce byly zastaveny. Celková délka se uvádí v délce 100 m.